Gandalf jest bělovousý čaroděj s hustým obočím, známý z díla J. R. R. Tolkiena. Nebo taky metalová kapela, která s fantasy nemá vůbec nic společného. Kontrolní dotaz - jak poznáte finskou kapelu? Například tak, že na coveru sedí vlasaté řepy u ohnivé vody. Nebo taky podle vysoké frekvence R. I. P. v děkovačkách… Ale to jsem odběhl.
Tedy, Gandalfové na coveru skutečně holdují plamennému truňku a o nějaké to R. I. P. v bookletu škobrtnete. Takže logickým vývodem určíme zemi původu. A stylová příslušnost? Nenechejte se svést názvem, žádný speed, žádné heavy, ale… Co vlastně?

Ode všeho trochu. Mám rád grupy, které to melou páté přes deváté a přitom nemáte pocit nesourodosti, nebo přeplácanosti. Takže uchopte vokál s blackově skřehotavou příměsí křížený s göteborgskou školou srozumitelného řevu, vezměte zatraceně řízné kytary a dieselově předoucí basu a nechte je zahrát zemitou a řádně bestiální směsici rocku, heavy metalu, death metalu a bůhví čeho ještě. No a tato chemická reakce rovná se Gandalf.

Placička Rock Hell vás lecčíms překvapí. Nástup se tváří hard rockově, ale jakmile spustí havraní hrdlo Jari Hurskainena a rytmická sekce začne neurvale vařit, opouští mě pocit jistoty. A tak je to vlastně na celém albu. Nikdy nemůžete říci, že když song začíná jako by z řiti vypadl AC/DC, neskončí typickým finským dark metalovým varem (Live To Suffer). A nebo když začne hutným a valivým melodickým deathem, neskončí epickou halečkou na způsob válečníků z Mithotyn (Castle Of The Stars).

Mimochodem, halekavé sbory jsou velmi dobrým nápadem finské čtyřky. Například refrén singlové Morning Sun má díky nim značně “hitový” náboj. Jejich přispěním se “rocková” kvintesence v metalovém pekle neztratí. Polívčičku si přihřejí i kytaristé Timo Nyberg a Harri Hytönen, kteří jsou občas schopni vyloudit ze svému instrumentu jižansky chraplavý “kocovinový” lament. Zkrátka, zajímavý poslech…

Na Rock Hell se dožijete mnoha překvapení - třeba takového Nightderangera by mohli klíďo produkovat i The Haunted. Výborné je, že ten stylový slepenec nepůsobí křečovitě - ba naopak. Album je jedna pevná a smrtící hmota, která sice občas utrpí i nějakou tou kompoziční hlušinou, ale jinak nenechá posluchače vydechnout.